Historie dobrmana

Toto velké pracovní plemeno je typickým představitelem síly, obratnosti a vytrvalosti. 

Důvody pro jeho vznik byly dva:

         1)   Pes byl šlechtěn k hubení škodné.

         2)   Ochrana majitele.

    Od samého počátku měla ostrost dobrmanovy povahy vliv na velkolepý obraz odvážnosti, která byla široce uznávána a ceněna. Plemeno bylo nejprve vyšlechtěno jako pracovní pes sloužící lidstvu a tento účel má vlastně dodnes.

    V porovnání s ostatními plemeny je dobrman poměrně mladý. Karl Friedrich Louis Dobermann, narozený roku 1834 v Apoldě v Německu, je široce uznáván jako tvůrce plemene, které vzniklo kolem roku 1880 v Apoldě v Durynsku. Dobermannovým psům se zpočátku říkalo různě a teprve roku 1949 vznik název DOBRMAN.

    Život Friedricha Dobermanna je stejně složitý jako plemeno, které nosí jeho jméno. Dobermann do své smrti roku 1893 vykonával několik různých zaměstnání. Byl daňový exekutor, hlídač městské brány, říční dozorce i výběrčí daní. Bez ohledu na to, co dělal, byly jeho schopnosti chovatele, navzdory jeho jednoduchému vzdělání, uznávány. Jeho záměrem bylo vyšlechtit středně velkého pracovního psa, který by jej chránil při jeho cestách během dne.

     Většina odborníků se dnes shoduje, že dobrman je potomek rotvajlera, hladkosrstého pinče, durynského ovčáka a německé dogy. Koncem 19.století existovaly také známky, že plemeno bylo kříženo také s greyhoundem, německým krátkosrstým ohařem a manchesterským teriérem. Dobrman vstřebal mnoho od každého z těchto plemen a všechna značně přispěla k jeho vzniku.

     V 19.století bylo město Apolda kvetoucím obchodním střediskem. Oblíbený výroční trh byl dokonce známý jako „psí“. Trh se konal každoročně sedmou neděli po Velikonocích a jeho mimořádnou atrakcí byla přehlídka psů. Průvod míval stovky diváků, kteří lemovali ulice, aby byli přítomni slavnosti. Většina místních chovatelů přiváděla své psy k veřejnému prodeji. Karl L. Dobermann na těchto trzích velmi pravděpodobně hrdě své dobrmany předváděl.

    Ranní jedinci plemene byli mimořádně těžce stavění, se silnou, hrubou hlavou. Jako většina pracovních plemen psů té doby byli dobrmani vyšlechtěni hlavně na ochranu. Tehdejší představitelé plemene se velmi lišili od dnešních čtvercových osvalených, kompaktně stavěných dobrmanů. K. L. Dobermann a mnoho dalších chovatelů, kteří jej během doby následovali, byli soustředěni více na povahové kvality a schopnosti než na vzhled. Ještě na začátku 20.století měli dobrmani hrubé hlavy, špatnou přední frontu a krátké nohy.

    Po smrti K. L. Dobermanna pokračovali ve šlechtění plemene další chovatelé. Hlavním pokračovatelem byl Dobermannův spolupracovník Otto Göller, jako další přispěli k prošlechtění zejména Goswin Tishler (majitel chovatelské stanice Grönland) a Gustav Krumholz (majitel chovatelské stanice Ilm-Athen). V období formování plemene měli pro vývoj plemene základní význam např. Prinz z chovatelské stanice vom Ilm-Athen narozený v roce 1895. Později byl zapsán jako Prinz Matzi a ještě později u nového majitele jako Humburger Prinz. Dalším významným psem byl Graf Belling. Byl pokládán za ideálního představitele plemene. Dnešní chov dobrmanů má svůj základ na Greifovi vom Grönland.

Dobrmani v České republice

     Dobrmany pod jménem pinčové Dobermanští vzpomíná ve své knize vydané roku 1903 Václav Fuchs. Upozorňuje, že se stává v poslední době velmi moderním pravým psem budoucnosti. Z tohoto je patrné, že je již v době vydání knihy bylo možné vidět i v českých zemích. Podle Karla Štěpánského byla již za první republiky silná chovná základna dobrmanů na jižní Moravě, kde byl roku 1931 založen chovatelský klub. Chov dobrmanů u nás zaznamenával různé výkyvy a zvraty, celkově však toto plemeno nehrálo nijak velkou úlohu.

    V roce 1952 bylo plemeno jako služební začleněno do Svazarmu, v roce 1966 převedeno do Čs. svazu chovatelů drobného zvířectva.

    Kdysi u nás proslul dobrman Fels jako vynikající policejní pes. V roce 1928 našel vraha na základě malého proužku indigového papírku, který pachatel ztratil. Fels měl ještě mnoho dalších úspěchů.

    Dobrman se také několikrát zaskvěl v našich celostátních soutěžích ve výkonu psů služebních plemen. Blesk z Reichertů se dokonce stal vítězem ČSSR.

Dobrmani v USA

První dobrman byl do USA dovezený E. R. Salmannem v roce 1898. Podle plemenné knihy AKC (American Kennel Club) byl prvním zapsaným dobrmanem v této knize v roce 1908 pes Intelectus. Otcem tohoto psa byl německý dovoz a jeho matkou Hertha. Hertha získala roku 1912 šampionát a stala se tak první zapsanou šampionkou USA. Šampion Dix byl prvním psem a prvním v Americe odchovaným šampionem. Dobermann Pinscher Club of America byl založen v únoru 1921. Na počátku, před začátkem první světové války v Evropě, byli američtí dobrmani obrovsky ovlivňováni německými a dánskými odchovy. Koncem 30. let a počátkem 40. let 20. století se objevilo mnoho vlivných psů. Jedním z těchto psů byl Westphalia’s Rameses. Ramesesovým potomkem byl šampion Dow’s Illena of Marineland, který byl později otcem 12 šampionů. Tím bylo ukončeno první období.

    Rekord poprvé překonal šampion Patton’s Ponder of Torn, který byl otcem 16 šampionů a potom šampion Brown’s Dion, mezi jehož potomky bylo 35 šampionů. Dobrmani té doby měli sníženou záď, krátké krky, dlouhé hřbety, světlé oči, krátké hlavy a špatnou přední frontu.

    Někteří další vedoucí plemeníci z počátku 40. do 60. let 20. století byli šampion Alcor v. Millsdod, šampion Director v. Glenhugel, šampion Delegate v. Elbe a šampion Steb’s Top Skipper. Bohužel počátek 60. let 20. století byl také obdobím, kdy dobrmani zažívali škodlivou veřejnou kritiku. Objevilo se pár ojedinělých případů, které silně poškodily pověst plemene na mnoho dalších let. Několik nebezpečných napadení a zabití malých dětí dobrmany rychle vedlo k tomu, že se na všechny dobrmany pohlíželo jako na zlé lidožrouty. Média po těchto nehodách skočila a povaha plemene byla až do 60. let pod drobnohledem. Teprve na začátku 70. let se vše nakonec uklidnilo a plemeno se začalo do USA vracet.

    Obrovskou roli ve stylu, řízení a profilování amerických dobrmanů hrály ženy. Dá se říci na rozdíl od Evropy, kde tento obor vedli muži.

    Skutečně, až do roku 1983 byla Margaret Bastableová jedinou ženou v Německu, která posuzovala dobrmany ve výstavních kruzích. V Americe patřily mezi nejvlivnější chovatelky např. Peggy Adamsonová, Tess Henslerová, Jane Kayová a Joanna Walkerová.

Dobrman ve Velké Británii

Do Británie byli první dobrmani dovezeni ve 20. letech 20. století a jejich počet byl bezvýznamný. Před začátkem 2. světové války bylo dovezeno méně než tucet dobrmanů. Plemeno mělo zpočátku jen omezený počet přívrženců. Jeden z prvních dovozů, který měl obrovský vliv na zemi, byla fena jménem Ossi v. Stresow. Ossi byla v majetku slavné autorky kuchařských knih Elizabeth Craigové. Popularita feny byla ohromná. Ossi byla zobrazena v The Sunday Expressu a dostala přezdívku The most romantic dog in the world (Nejromantičtější pes na světě).

    Bohužel kvalita raných dobrmanů dovezených do Velké Británie byla mimořádně špatná. Poměřováno dnešní úrovní výstavních psů, byli by přinejlepším pokládáni spíše za „mazlíčky“. Někteří z prvních psů dovezených do Anglie měli většinu týchž nežádoucích znaků jako většina raných amerických dobrmanů. Na pracovního psa nebylo toto plemeno dost zdravé. Špatně se pohybovali, což byl důsledek slabých plecí, mělkého hrudníku, špatných mnohou a neohrabaných linií. Nalezení psa dnešních kvalit bylo téměř nemožné. Kromě toho koncem 30. let a na počátku 40. let 20. století mnoho špičkových jedinců, kteří se vyskytovali v Německu, nebylo pro zájemce z Anglie dosažitelných. Proto byli chovatelé v Anglii nuceni rozvíjet své vlastní chovatelské programy a krevní linie s dosažitelného, ale omezeného kmene. Čtyři osobnosti zodpovědné za tento tento pohyb byly: Lionel Hamilton-Renwick, Fred a Julia Curnowovi a  Peter Pitt-Millward.

    Curnowovi vedli slavnou chovatelskou stanici Tavey. Tavey Kennels měla velký vliv na snahu o zlepšení kvality plemene v Anglii v několika příštích letech.

    V roce 1948 byl v Británii založen Dobermann Pinscher Club. Jeho jméno bylo později změněno na The Dobermann Club. Sir Noel Curtis-Bennet byl jeho prvním prezidentem a Fred Curnow předsedou. Po přestěhování do Potrugalska se Millward stal zakládajícím členem International Dobermann Clubu (IDC).

    Dva z prvních psů dovezených z Německa Fredem a Julií Curnowovými byli Derb a Beka von der Brunoburg. Beka byla černotříslová fena z chovu Carla Wienenkottera po Fridovi v. Raufelsen a Unruh v. Sandberg. Derb byl černotříslový pes po Axelovi Germania a Bečině matce Unruh von Sandberg. Curnowovi spojili tyto dva dovozy, které založili jejich krevní linii.

    Vliv Lionela Renwicka jako anglického chovatele začal, když ze Švýcarska dovezl Birlinga Bruna von Ehrgarten. Byl to černotříslový pes z chovu W. Lenze. Odchov, který později následoval (Birling von Heerhof a Birling Bruno von Ehrgarten), vyprodukoval prvního psa – šampiona Velké Británie.

    Krátce po získání Prinses Anji v’t Scheepjeskerk začala narůstat kvalita a pověst chovatelské stanice Curnowových. Tato fena byla z chovu paní Kniff Dermoutové. Prinses byla dcerou slavného holandského interšampiona Graafa Dagoberta von Neerlads Stam. Později byla nakryta Brunem of Tavey a odchovala prvního britského šampiona a jediného šampiona v poslušnosti, Dual champion Jupiter of Tavey.

    Mary Porterfieldová a seržant Harry Darbyshire z chovatelské stanice Bowesmoor se později stali hlavní posilou pro dobrmany v Anglii. Chovatelská stanice Bowesmoor se specializovalas chov a výcvik pracovních psů a získala Ulfa von Margaretenhof a Donate von Begertal. Tito dva psi měli obrovský vliv na pracovní potenciál plemene. Derbyshire cvičil a předváděl Ulfa za Surrey Police Dog Section. Tento pes byl později prvním pracovním šampionem.

    V 50. letech 20. století začala narůstat jak obliba plemene, tak i jeho kvalita ve výstavních kruzích. V roce 1950 se Cruftovy výstavy účastnilo jen 9 dobrmanů. V roce 1952 bylo zapsáno 15, ale jen ve dvou třídách – junioři a otevřená. Posuzováni byli H. G. Sandersem a titul BOB získala Rachel Hamiltona-Renwicka. Na této Cruftově výstavě byl také dobrmanovi zadán první Challenge Certificate. Leo Wilson (zakládající člen Dobermann Pinscher Clubu) dal první ocenění feně jménem Elegant of Tavey, která se později stala první šampionkou plemene ve Velké Británii.

Zdroje:

Dobrman, Lou-Ann Cloidtová, Fortuna Print, ISBN 80-8614495-X